Jezevčík

Původ plemene:

V různých variantách a zbarvení patří jezevčíci mezi nejstarší plemena psů. V Německu jsou písemné záznamy o jezevčících již z 15. století. Původ jezevčíků se odvozuje od nízkonohé formy honičů. Důkazem příbuznosti s honiči jsou mimořádně vyvinuté vlohy pro práci na povrchu, dohledávkách zvěře, práce pod zemí a vyhánění škodné zvěře z nor.

Jezevčíci se vyskytují ve třech různých variantách - krátkosrstí, hrubosrstí a dlouhosrstí. Dále se podle váhy dělí na jezevčíky standardní, trpasličí a králičí. Jezevčík je pes se smyslem pro reagování na jevy dnešního života. Je schopen odhadnout stav a náladu svého majitele. Je to pes velice inteligentní, samostatný a vynalézavý.

Vzhled:

Nízká, protáhlá, ale pevná postava s krátkými běhy, dobře osvalená, směle vyzývavé držení hlavy a inteligentní výraz. Přestože končetiny jsou v poměru k dlouhému tělu krátké, nevypadá ani zakrsle, těžkopádně nebo v pohybu omezeně, ani lasicovitě štíhle.

Hlava je protáhlá, suchá, ostře výrazná, stejnoměrně se zužující shora i ze strany ke špičce nosu. Oči jsou středně velké, oválné, s jasným energickým a přece přátelským výrazem, nikoliv pichlavé.

Slechy jsou vysoko, ale nepříliš vzadu nasazené, dostatečně velké, ale ne příliš dlouhé. Předním okrajem přiléhají těsně k líci.

Přední končetiny odpovídají namáhavé činnosti pod zemí, jsou svalnaté, silné, dlouhé, hluoké a široké. Paže má stejnou délku jako lopatka, svírá s lopatkou pravý úhel. Předloktí krátké jen s lehkým vbočením dovnitř, dlouhé tak, aby tvořilo asi jednu třetinu kohoutkové výšky psa. Tlapy uzavřené, dobře klenuté, silné polštářky.

Kohoutek má být vysoký a dlouhý, v dalším průběhu je hřbet rovný s lehkým klenutím v bederní krajině. Hrudní koš je při pohledu zpředu oválný a ze strany prostorný, poskytuje možnost širokého rozložení srdce a plic. Břicho mírně vtažené.

Srst je krátká, hustá, lesklá, hladce přiléhající, bez holých míst.

HANZAL, František. Lovecký pes - věrný pomocník a přítel. Praha: 1996